Příběh ze života?
Jedna dívka začala život velmi šťastně. Její máma s tátou prožívali velikou lásku a přivedli ji zanedlouho na svět. Oba se o holčičku pěkně starali a protože byli velice chudí, i poslední zbytek jídla, které zůstalo v lednici- malé rajčátko- nechali jenom jí. Bydleli v rodinném domku a měli psa Bojara.
Na jaře jednoho roku, kdy byl ještě sníh, šli na nedaleký kopec sáňkovat. Táta se rozjařeně se svou dceruškou rozjel dolů k lesu a máma za nimi běžela. Bojárek byl v patách tátovi a malé. Když se blížili k lesu, zjistil táta, že nemůže zastavit. Byla to šílená rychlost, takže i kdyby se s holčičkou pokusil vyvrátit, nepomohlo by to. I sedl si otec před holčičku a narovnal nohy. Když už byli blízko u jednoho z mnoha tísíců stromů v okolí, něco jim skočilo pod sáně. Holčička jen uslyšela jekot otce a zoufalý křik matky. Nic se jí ovšem nestalo. Zato po cestičce, kterou sjeli ten prokletý kopec, se táhla říčka krve. A na jejím konci spatřila holčička jejich zachránce. Bojar se už ani v té kaluži nezmítal. Jen nehybně ležel. Jeho tělo sice bylo tady dole, ale duše tam nahoře. V nebi. Holčička přestala dýchat. Jakoby obdržela úder do hrudníku. Ještě nikdy jí nebylo tak úzko. Máma volala sanitku....